Z Červenohorského sedla přes Keprník a Šerák do Ramzové
Tato středně náročná trasa pro pěší turisty trvá necelých pět hodin. V případě, že hřebenovou cestu již pokrývá sníh, je cesta vhodná pouze pro běžkaře. Nejnižší bod trasy je položen v nadmořské výšce 780 m, její převýšení je 564 m a snížení -827 m. Nejvyšším bodem trasy je vrchol Keprníku v nadmořské výšce 1423 m.
Trasa:
Červenohorské sedlo - Vřesová studánka 3,5 km - Keprník 7 km - Šerák, chata 9 km, Ramzová 15 km.
Popis:
Od chaty Horské služby na Červenohorském sedle stoupáme lesní cestou po červené značce až k Bílému sloupu. Cestou lze sledovat působení škodlivých emisí na jesenickou přírodu. U Bílého sloupu se připojí zeleně značená cesta, která vede z Koutů nad Desnou. Po krátké chvíli dojdeme na Vřesovou studánku (1290 m). Historie tohoto místa začíná již v 15. století, kdy lesník, který zde vodou ze studánky vyléčil svůj oční neduh, pověsil na blízký strom svatý obraz. Od té doby zde hledali uzdravení i další lidé. Ve 2. polovině 17. století zde byla postavena dřevěná kaple, která vyhořela po zásahu bleskem. Podobný osud měly i další stavby postavené na jejím místě nebo v blízkosti. Pod chatou jsou prudce spadající svahy protkané záseky šachovnicovitého tvaru. Dne 1. června 1921 se v okolí Šeráku a Keprníku strhla prudká bouře, že pod přívalem vod se stráně u Vřesové studánky začaly sesouvat do údolí Hučivé Desné. Po bouři zůstala jen kamenitá poušť. Zásluhou lesních zaměstnanců v čele s vědci se však stráně znovu zazelenaly.
Od Vřesové studánky pozvolným klesáním docházíme do stejnojmenného sedla, odkud lze po žluté značce dojít do údolí Hučivé Desné a po zelené značce na vrchol Vozky. My stoupáme po červené značce na Trojmezí, odkud odbočuje žlutá značka na vrchol Vozky. Dále pokračujeme vpravo po červené značce až na vrchol Keprníku (1423 m). Na vrcholu jsou nízké skály, od nichž je kruhový rozhled, který je považován za nejlepší v jesenické oblasti. Kromě okolních vrcholků jsou za dobré viditelnosti vidět i Krkonoše se Sněžkou a Beskydy. Vrcholové partie jsou součástí národní přírodní rezervace Šerák - Keprník, chráněné již od r. 1903. Tato vůbec první jesenická rezervace byla vyhlášena na ochranu lesa - horského smrkového pralesa v prostoru mezi Šerákem a Keprníkem. Rezervaci zřídil v letech 1903 - 1904 majitel panství Jan II., kníže z Lichtenštejna. Po devadesáti letech má současná Státní přírodní rezervace Šerák - Keprník rozlohu 1174,44 ha a kromě horských smrčin jsou zde chráněna poměrně rozsáhlá vrchoviště s typickou květenou (ostřice chudokvětá a bažinná, klikva žoravina, suchopýr pochvatý, bradáček srdčitý aj.) a rozsahem nevelké hole se skalními útvary Vozky a Keprníku, pokryté unikátní vegetací (např. řeřišnice rýtolistá, jestřábník alpský, sítina trojklanná). V území se nacházejí i důkazy čtvrtohorního zalednění - půdní thufury, zajímavé jsou i vývojově mladší strukturní mury.
Z vrcholu klesáme do sedla, kde se z pravé strany připojí modře značená cesta. Souběhem modré a červené značky dojdeme k informačnímu místu Šerák -rozcestí. Odtud pokračujeme krátkým stoupáním po modré značce k Jiřího chatě, která se nachází pod vrcholem Šeráku (1351 m). Od chaty můžeme vystoupit po žluté značce na vrchol, z něhož je rozhled na Jesenicko, Rychlebské hory, Staroměstsko a Králický Sněžník. Po rozhledu a možném občerstvení v Jiřího chatě se vracíme po modré značce až k informačnímu místu Šerák rozcestí. Odtud klesáme po kamenité červeně značené cestě k tzv. Koňské vyhlídce, odkud je překrásný pohled do hlubokého údolí říčky Branné a na strže na svazích Keprníku. Dalším klesáním dojdeme na Čerňavu, kde je mezistanice sedačkové lanové dráhy z Ramzové na Šerák. Odtud jsou výhledy směrem ke skupině Smrku v Rychlebských horách a na osadu Ramzová. Z Čerňavy sestupujeme po červené značce kolem studánky Dobrá voda projdeme pod trasou lanové dráhy a vlevo kolem kraje lesa klesáme až ke spodní stanici lanové dráhy. Odtud dojdeme na parkoviště, kde odbočíme vpravo a přes železniční přejezd dojdeme k chatě v Ramzovském sedle.
(Zdroj: Jeseníky - Turistický průvodce ČSFR, Olympia, 1991)
|